Sponzorovaný odkaz

Maddeo CZ s.r.o - přesné vodoměry a měřiče tepla pro spravedlivé přerozdělení spotřeby
www.maddeo.cz, info@maddeo.cz, zadání poptávky pro nabídku zdarma
linka zdarma 800 778 778, montáže pro celé ČR vlastními montážníky.

Nucené větrání

Ing. Ivan Cifrinec, Ph.D., MBA, Ing. Michal Kubelka (ELEKTRODESIGN ventilátory spol. s r.o.) Publikováno: TZB Haustechnik Časopis Klimatizace

Současná situace v oblasti bytového větrání v ČR - hlavní problémy a aktuální témata

Úvod

Nucené větrání zajišťuje potřebnou výměnu vzduchu ve vnitřních prostorách budov. Vzhledem k tomu, že člověk v interiérech budov stráví značnou část svého života, má kvalita vnitřního prostředí zásadní vliv na jeho zdraví. Kvalita vnitřního prostředí ovlivňuje významně výskyt alergií, nemocí dýchacích cest a dalších zdravotních problémů. Je obecně známo, že pokud se v budovách neobjevuje vlhkost a současně je zajištěn dostatečný přívod čerstvého vzduchu, je riziko zdravotních problémů malé.

Interní mikroklima

Vnitřní prostředí v interiérech je tvořeno mnoha složkami. Jedná se zejména o složky tepelně-vlhkostní, odérovou, aerosolovou, akustickou, mikrobiální a ionizační. Na pohodu a zdraví člověka mají největší vliv složky tepelně-vlhkostní, odérová a aerosolová. Jejich obsah určuje kvalitu vzduchu ve vnitřním prostředí a lze ji ovlivnit větráním. Tepelnou pohodu řeší systém vytápění bytu, v podtlakových systémech větrání s odvodem vzduchu s ní nemusíme dále uvažovat.

Hlavním měřítkem kvality vzduchu je koncentrace CO2 a relativní vlhkost vzduchu. CO2 produkuje člověk dýcháním, koncentrace tohoto plynu se zvyšuje v závislosti na tělesné a duševní aktivitě. Vlhkost produkuje člověk také dýcháním, ale i dalšími aktivitami jako jsou koupání a sprchování, praní, sušení, vaření. V neposlední řadě vlhkost vzniká z květin, jejich zálivky, z akvárií atd. V určitém množství, v závislosti na venkovních klimatických poměrech, je obsažena i v čerstvém vzduchu.

Nedostatečně větrané prostory jsou velmi často kontaminovány plísněmi. Ty rostou v místech s vyšší relativní vlhkostí (nad 65%) a na vlhkém podkladu (ze zkondenzovaných vodních par ve vzduchu). V tomto případě plísním nevadí ani suchý vzduch. Nejčastěji se vyskytující plísně způsobují alergická onemocnění, podílí se však i na nádorových onemocněních. Pro zdravé prostředí je současnou legislativou vyžadován přívod čerstvého vzduchu. Základní hygienická výměna je 0,3 až 0,6 násobku objemu větraného prostoru za hodinu. Pro byty v panelových domech je jako základní uvažována výměna ve výši 0,5 za hodinu. Po provedení výměny oken, zateplení a případné likvidaci centrálního větracího systému a jeho náhradě větrací hlavicí dojde k poklesu výměny prakticky na nulu. Pak dochází k výše popsaným problémům.

Větrací systémy

Stejně jako se historicky vyvíjí stavebnictví od mimořádně hmotných staveb až po současné lehké konstrukce, podobně se vyvíjely i systémy větrání. Tedyod přirozeného větrání, založeného na fyzikálních zákonech proudění vzduchu vlivem jeho rozdílné hustoty s odpovídajícími tlakovými poměry, přes systémy šachtového větrání s větracími hlavicemi až po současné systémy nuceného větrání s DCV ventilátory, zajišťujícími přívod vzduchu pouze ve skutečně potřebném množství. Moderní systémy zajišťují nejen samotnou správně řízenou výměnu vzduchu, ale i jeho úpravu, ohřev, chlazení, čištění, vlhčení, sušení apod.

V současnosti, s rostoucími požadavky na úspory energií a snižování produkce CO2, dosahuje vzduchotěsnost nových i zateplovaných staveb takových parametrů, že přirozené větrání infiltrací ani šachtové větrání bez nebo s větracími hlavicemi není funkční. Proto se dnes používá výlučně větrání nucené. Protože se v zimě musí čerstvý vzduch ohřívat, je třeba z energetického hlediska použít větrání nucené se zpětným získáváním tepla. Moderní systémy bytového větrání lze rozdělit na podtlakové systémy, kde je přívod vzduchu do bytů vyvozen nuceným odvodem vzduchu odpadního a rovnotlaké systémy s nuceným odvodem i přívodem upraveného vzduchu s rekuperací tepla. Dále lze systémy rozdělit na systémy centrální a decentrální. U centrálních systémů se využívá společné větrací zařízení pro všechny byty, u necentrálních systémů se do každého bytu instaluje samostatný lokální ventilátor nebo větrací jednotka.

Centrální systém je známý hlavně z panelových domů. Nucený odvod vzduchu z větraných místností pomocí centrálního nástřešního ventilátoru nebo větrací jednotky vyvolává podtlak potřebný k větrání bytů, dispozičně umístěných nad sebou. Odvod vzduchu je přes odsavač par v kuchyni a přes odvodní ventily nebo vyústky v koupelně a WC. Celé potrubní vedení je až k nástřešnímu ventilátoru v podtlaku, odpadá tedy možnost pronikání pachů do jiných bytů. Výhodou systému je stabilita vyregulovaných průtoků vzduchu. V minulosti používané centrální systémy svými parametry a funkčností mnohdy odpovídaly době svého vzniku. Tato zastaralá zařízení mají podíl na nedůvěře uživatelů bytu k větracím systémům. Důvodem je, že díky připojení bytů na společné hlavní větrací potrubí bez ovládaných zónových odvodních ventilů v jednotlivých místnostech větrá každý, pokud větrá kterýkoli z jeho sousedů. Dále zařízení způsobovalo hluk v bytech ve vyšších podlažích a zvýšená úroveň hluku často vedla k neodborným svévolným zásahům do zařízení, které končily až trvalým vyřazením větrání z provozu. Hlavní nevýhodou však byla neekonomičnost provozu, díky současnému větrání všech bytů připojených na společné hlavní větrací potrubí, a to plným výkonem neregulovaného ventilátoru.

V dnešní době používané moderní systémy DCV (demand controlled ventilation), například s ventilátory CRVB/CRHB Ecowatt, všechny tyto nevýhody dokonale odstraňují. Dokáží díky svému „řízení podle skutečné potřeby“ větrat i jedinou místnost bezhlučně a v době, kdy si uživatel přeje nebo je to objektivně nutné.

Decentrální větrací podtlakový systém je tvořen malými radiálními ventilátory (levnější axiální ventilátory jsou nevhodné pro malý dopravní tlak), připojenými na společné stoupací přetlakové potrubí, vyústěné nad střechu budovy. Lokální ventilátory ovšem zatěžují hlukem vnitřní prostředí větraných místností. Lokální ventilátory musí být z důvodu přetlaku ve společném potrubí vybaveny těsnou zpětnou klapkou. Pokud ventilátor není vybaven filtry, klapky se znečistí a jsou nefunkční. Hlavně ve vyšších podlažích pak dochází k pronikání pachů a škodlivin do dalších bytů.

V současné době se dostává do popředí otázka spotřeby energie. V případě bytových domů jde i o část energie, potřebnou v zimě pro ohřev větracího vzduchu. Tuto energii lze minimalizovat použitím nuceného větrání s rekuperací tepla (se zpětným získáváním tepla z odpadního vzduchu). Jde o nucené větrání rovnotlaké, kdy větrací jednotka s rekuperátorem tepla zajišťuje odvod znehodnoceného vzduchu a současně jako náhradu přívod ohřátého filtrovaného čerstvého vzduchu. Tento systém může být decentrální – s bytovými rekuperačními jednotkami, nebo centrální – s jednotkou pro více bytů nad sebou, osazenou buď na střeše, v podkroví nebo v suterénu bytového domu.

Další velmi efektivní způsob získávání tepla z odpadního vzduchu je tepelné čerpadlo vzduch-vzduch, doplněné deskovým rekuperačním výměníkem. To dokáže navíc v letním období přívodní vzduch i chladit.

Závěr

Z uvedeného vyplývá, že moderních a efektivních systémů větrání, vhodných pro nové nebo rekonstruované bytové domy, je v současné době k dispozici velké množství. Výběr toho nejvhodnějšího by měl zohledňovat ekonomická i ekologická hlediska. Větrací systém však vždy musí splňovat hygienické předpisy, zajistit dostatečný přívod čerstvého vzduchu a zabezpečit hygienicky nezávadné vnitřní prostředí. Toho lze dosáhnout pouze s použitím řízených systémů nuceného větrání. Použití zastaralých šachtových systémů s různými druhy„větracích hlavic“ degraduje kvalitu větrání bytových domů a je v moderních stavbách nepoužitelné.

Mediální partner


Aktuální vydání 

"Praktického rádce pro SVJ"