Sponzorovaný odkaz

Maddeo CZ s.r.o - přesné vodoměry a měřiče tepla pro spravedlivé přerozdělení spotřeby
www.maddeo.cz, info@maddeo.cz, zadání poptávky pro nabídku zdarma
linka zdarma 800 778 778, montáže pro celé ČR vlastními montážníky.

Nebezpečné rekonstrukce

Převzato z časopisu Praktik, autor: Robert Špalek, dne 10.4.2015

Rekonstrukce panelových domů svépomocí

Vybourat umakartové jádro, propojit obývák s kuchyní, jedny dveře zazdít, jiné zase vybourat, aby dispozice lépe vyhovovaly potřebám rodiny – to jsou nejčastější stavební úpravy, které provádějí majitelé v panelákových bytech. Často se do nich pouštějí svépomocí, bez stavebního povolení či ohlášení, a autory počítačových návrhů jsou pracovníci designérských studií, nikoli odborní projektanti a architekti. A výsledek? ČKAIT varuje, že často dochází k neodborným zásahům do nosných stěn, ke ztrátám odolnosti či stability stěn nebo jejich částí a ke vzniku dalších vad, které mohou být pro obyvatele domů nebezpečné.

V České republice bylo v letech 1957 až 1992 postaveno kolem 80 000 panelových domů s téměř 1,2 milionem bytů, jejichž takzvaná informativní životnost byla tehdy navrhována na osmdesát let. Domy však slouží dál a současnými rekonstrukcemi se odstraňují vady, které se u těchto domů vyskytovaly od samého počátku kvůli nedodržování technologických pravidel při výrobě dílců i při jejich stavbě. Výsledkem je například zhoršená hluková izolace nebo nedostačující teplená ochrana budov. Mění se však i unifikované interiéry, které si lidé rekonstruují zpravidla sami. A právě zde odborníci varují nejvíce. Některé zásahy mohou být až nebezpečné.

Úpravy dělané načerno

Příčin neodborných zásahů do konstrukce panelových domů je více. „Řada úprav v panelových domech vzniká načerno i z důvodu zvýšení správních poplatků z 300 na 5000 korun při žádostech o stavební povolení. A právě cena podle Roberta Špalka, místopředsedy ČKAIT, výrazně ovlivňuje kvalitu projektových a stavebních prací. Jeho kolegové jako další důvod uvádějí například to, že se při navrhování úprav panelových domů často aplikují postupy obvyklé pro zděné výstavby. Ovšem domy z velkoplošných panelů se chovají a fungují jinak, což se může projevit na výsledku neodborné rekonstrukce. „Svislé stěny byly v panelových domech relativně tenké, minimální tloušťka byla normami předepsána na deset centimetrů, obvykle se pohybovala mezi čtrnácti až dvaceti centimetry. A lidé, navyklí ze zděných domů, že to, co má menší tloušťku než patnáct centimetrů, je nenosná příčka, obvykle ani u panelových domů nezkoumali, zda zasahují do nosné konstrukce, a narušili ji,“ uvádí jeden z klasických příkladů Jaromír Vrba, předseda Dozorčí rady ČKAIT. Dalším častým omylem je,že se betonové stěny považují za železobeton. Která stěna mezi místnostmi v panelákových bytech je příčka a která nosná, nelze bez účasti odborníka jednoduše ověřit. Bohužel si to často nemůže majitel ani dohledat. „Za další velkou chybu bych označil nedostatečný přístup k původním projektovým podkladům. Projektová dokumentace, která je nezbytně nutná pro posuzování statiky panelových domů, není běžně k dispozici, a zejména mladší generace projektantů k ní nemá přístup. A to nejen k běžným půdorysům jednotlivých podlaží nebo řezům, ale projektantům dnes chybějí i výkresy výztuže a konstrukční detaily stropů a stěn,“ říká Robert Špalek. Projektové podklady totiž byly původně v knihovnách velkých projektových organizací, které většinou zanikly již v polovině devadesátých let. Poté se dostaly do soukromých rukou nebo byly zlikvidovány. A tento trend bohužel pokračuje.

Škodit mohou už samotné bourací práce

Podle zkušeností odborníků se majitelé dopouštějí prvních chyb už na samém počátku rekonstrukce, tedy při bouracích pracích. Už zde by se totiž měli řídit požadavky stavebního zákona ohledně postupů při zásahu do nosných konstrukcí. Mnohé to možná překvapí, ale stavební zákon považuje za zcela nevhodné, aby bourací práce byly prováděny pomocí bouracího kladiva – sbíječky. Ta totiž přenáší chvění i do vzdálenějších částí domu, a takové otřesy určitě nedělají konstrukci domu dobře.Pokud byste dodržovali literu zákona, musíte veškeré nové otvory provádět metodou řezání.K dalším problémům, které musejí statici dodatečně řešit, patří například posunutí otvoru pro dveře jen o několik centimetrů doleva či doprava, tedy pokud se nacházejí v nosné stěně. A to i v případě, kdy majitel k rekonstrukci pozval statika. „Zpravidla totiž řeší každý otvorpro svého objednatele jiný statik a vzájemně o sobě nevědí. Otvory pak mohou způsobit velmi komplikovaný průběh toků zatížení a vnitřních napětí ve stěnách, což může vést až ke ztrátám odolnosti či stability stěny nebo její dílčí části,“ popisuje Jaromír Vrba. Nemalé problémy mohou způsobovat i společenství vlastníků bytů, která sdružují jednotlivé majitele a nahradila bytová družstva. Vlastníci bytů někdy odmítají umožnit, a to i za účasti svých právních zástupců, prohlídku svého bytu. A statické souvislosti z hlediska napjatosti prvků v jejich blízkém okolí je nezbytně nutné poznat, tedy vidět. Zároveň autorizovaní inženýři a technici varují i před posunutím otvorů v konstrukci na samý okraj stěn, neboť velmi štíhlé pilířky, které tu pak zůstanou, skrývají riziko nedostatečného kotvení obvodových stěn při mimořádných zatíženích, například při výbuchu plynu a podobně. Stropní konstrukce panelových domů totiž spočívají na stěnách, přes které se všechna zatížení svislého směru přenášejí až do základů a základové půdy. Zásah do příčky zpravidla mechanickou odolnost a stabilitu konstrukcí nijak výrazně neohrozí, zatímco neodborný zásah do nosné stěny může mít velmi vážné důsledky. Je nezbytné, aby vždy byla bezpečně identifikována nosnákonstrukce a aby v panelovém domě byla vedena pasportizace již provedených otvorů.

Negativní vliv ceny

Na nekvalitních až nebezpečných rekonstrukcích panelových domů se v nemalé míře podílejí peníze. „Do soukromého sektoru se přelévá nesystémový a nezdravý styl státní správy vysoutěžit projektovou přípravu a stavbu za úplně nejnižší cenu. Tento trend staví stavebníka do pozice sociálně slabého občana, který si za nejmenší peníz kupuje v supermarketu nejlevnější buřty bez masa,“ konstatuje Robert Špalek. V současném stavebnictví panují poměry, kdy v naprosté většině získá veřejnou zakázku ten nejlevnější. Určitě není pravidlem, že nejdražší nabídka automaticky znamená i nejkvalitnější dílo, téměř vždy však platí, že nejlevnější nabídka nezaručí nejlepší práci. „Naši předkové proto vždy vyřazovali z výběru nejdražší a nejlevnější nabídku. I my bychom se z toho měli poučit a nedívat se v nabídce pouze na řádek s cenou, ale posoudit nabídku komplexně. Posuzovat by se neměla jen cena, ale také například reference uchazeče podávajícího nabídku služeb,“ dává základní doporučení pro jakoukoli rekonstrukci Robert Špalek.

Nebezpečné rekonstrukce paneláků

Panelové byty, ale i celé domy procházejí v posledních více než dvaceti letech částečnými i celkovými rekonstrukcemi. Při nich se odstraňují nejen vady, které si s sebou tyto stavby nesou od samého počátku, jako například nedostatečná zvuková a teplená izolace, ale také se majitelé jednotlivých bytů pouštějí do renovace jejich vnitřních prostorů. Každý zvlášť, zpravidla svépomocí a za plného provozu.

A právě před podobnými zásahy varuje Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT). V některých případech totiž mohou ohrozit bezpečnost celého domu a jeho obyvatel. Příčin vidí odborníci několik. Na jedno z první míst stavějí laické či poloprofesionální provádění oprav, kdy stavebníci vycházejí ze zkušeností s opravami zděných staveb, ale ty se „chovají“ jinak než panelové. Jeden příklad za všechny: Zatímco ve zděných domech platí, že stěna slabší než 15 centimetrů je příčka, v některých typech paneláků mají i nosné zdi tloušťku pouhých 10 centimetrů. Laik tak bez výčitek do takové stěny nechá vyřezat široké dveře, v horším případě ji i celou zboří. Takový zásah pak snižuje stabilitu celého domu. Další problémy vidí odborníci v tom, že majitelé, i když si přizvou statika, řeší rekonstrukce individuálně. Jeden statik či projektant tak neví, co navrhl ten pod ním či nad ním, a samostatně dobré řešení může jako celek také představovatnebezpečí. Velkým problémem jsou peníze. „Od 1. ledna letošního roku byly zvýšeny správní poplatky při žádostech o stavební povolení z 300 na 5000 korun,“ říká Robert Špalek, místopředseda ČKAIT. A pět tisíc korun jsou pro někoho nemalé peníze, za něž může pořídit třeba základní vybavení nebo obklady do koupelny, tak kdo by je nechtěl ušetřit? „I z tohoto důvodu vzrostl počet ́černých ́ úprav nosných konstrukcí. Ostatně cena stavebních prací, jejíž součástí jsou i poplatky, ovlivňuje kvalitu projektových a stavebních prací více, nežli je zdrávo,“ dodává Robert Špalek.

Mediální partner


Aktuální vydání 

"Praktického rádce pro SVJ"