Sponzorovaný odkaz

Maddeo CZ s.r.o - přesné vodoměry a měřiče tepla pro spravedlivé přerozdělení spotřeby
www.maddeo.cz, info@maddeo.cz, zadání poptávky pro nabídku zdarma
linka zdarma 800 778 778, montáže pro celé ČR vlastními montážníky.

logo-softlink

Zpracoval: Ing. Ján Vlček, SOFTLINK s.r.o., dne 22.7.2015

Denostupňová metoda – spravedlivé a průhledné rozúčtování nákladů na teplo

Jak již vědí nejenom odborníci v dané oblasti, ale i zainteresovaná část veřejnosti, dnem 4. listopadu 2014 vstoupila v platnost nová Vyhláška 237, kterou se mění vyhláška č. 194/2007 Sb. Změn ve vyhlášce není mnoho, ale jsou poměrně významné, protože jasně stanovují, jakými přístroji registrujícími dodávku tepelné energie mají být vybaveny byty a nebytové prostory v budovách s centrální dodávkou tepla. Faktem je, že tato část legislativy byla doposud trochu zamlžená a ne-li děravá. Detailněji byla odbornými předpisy a vyhláškami popsána pouze metoda měření na radiátorech, protože je z principu nejkomplikovanější a také nejchoulostivější z pohledu správnosti její aplikace. Zejména u neodborníků však mohl vzniknout právě opačný dojem – a sice že nejlepší je to, o čem se nejvíce píše…

Nová vyhláška 237 uvedla stav věcí na pravou míru, a to takto:
(1) V budovách se vnitřní rozvod tepla pro vytápění a vnitřní rozvod chladu vybaví v případě, že
a)  vstupuje a vystupuje z bytu nebo nebytového prostoru v jednom místě, pracovním měřidlem stanoveným určeným k měření tepla nebo chladu podle zákona o metrologii v místě vstupu vnitřního rozvodu tepla pro vytápění nebo vnitřního rozvodu chladu do bytu nebo nebytového prostoru,
b)  vstupuje a vystupuje z bytu nebo nebytového prostoru v několika místech,
1. zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění, nebo
2. pracovním měřidlem stanoveným určeným k měření tepla nebo chladu podle zákona o metrologii.

(2) Zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění je indikátor pro rozdělování nákladů na vytápění místností otopnými tělesy instalovaný na každém otopném tělese, indikátor instalovaný na odtokové trubce z otopného tělesa nebo přístroj se snímačem teploty vnitřního vzduchu ve vytápěném prostoru a teploty venkovního vzduchu ve dnech vytápění v otopném období s trvalým průběhovým záznamem rozdílů těchto teplot vzduchu za časový interval, kterým je počet dnů v otopném období. V budově se instalují vždy stejné typy indikátorů nebo přístrojů se snímačem teplot.“
Z výše uvedeného textu Vyhlášky 237 tedy vyplývá, že pro rozdělování nákladů na vytápění lze použít jednu ze tří metod měření:
- měření pomocí indikátorů na radiátorech (takzvané „RTN“)
- měření na odtokové trubce radiátoru - takzvaná „modifikovaná denostupňová metoda“ firmy VIPA
- trvalé zaznamenávání rozdílu vnitřní a vnější teploty – takzvaná „denostupňová metoda

V tomto článku se zaměříme na porovnání denostupňové metody s měřením na radiátorech z pohledu přesnosti a spravedlivosti.

Jak je zřejmé již ze stručného popisu v samotné vyhlášce, metoda technicky funguje na principu průběžného zaznamenávání teplot v jednotlivých místnostech a porovnáván těchto teplot s venkovní teplotou, která je rovněž průběžně zaznamenávána. A toto se samozřejmě provádí pouze tehdy, pokud se v daný den topí. Čeho tímto postupem dosáhneme?

Smyslem a cílem topení nejsou hřející radiátory, ale dodání takové množství tepla, aby teplota v místnosti dosahovala požadované úrovně, zajišťující příjemné bydlení. Je-li venku chladno, teplo se musí do místností dodávat trvale, protože z místností trvale uniká do okolí (tzv. „tepelné ztráty“). Teplo z různých místností uniká do okolí různým způsobem a v různé míře, záleží na tom, jak jsou dělící stěny místnosti (tj. stěny, podlahy, stropy) pro teplo propustné, a jaký je rozdíl teplot mezi místností a okolím. Pokud je za dělící stěnou naší místnosti venkovní prostor, nevytápěná garáž, nebo studená místnost, teplo uniká ven. Pokud je za dělící stěnou teplejší místnost, teplo naopak „prosakuje“ dovnitř do naší místnosti (kupříkladu od teplomilného souseda).

Zatímco metoda měření na radiátoru se snaží ocenit uživatelský komfort měřením množství tepla, které se do místnosti dodává a množství tepla, které z místnosti uniká popsat prostřednictvím několika koeficientů, denostupňová metoda oceňuje uživatelský komfort přímo, a to měřením množství tepla, které se v každé místnosti udržuje.

Pro lepší pochopení rozdílu mezi těmito metodami si představme místnost jako děravou vanu, ve které se snažíme udržovat nějaké konkrétní množství vody tak, aby hladina byla v nějaké výšce (analogie udržení nějaké teploty v místnosti). Napouštěním vody se hladina zvedá, zároveň však otvory voda uniká, a to tím víc, čím víc je otvorů a čím je hladina vyšší. Na nějaké úrovni se hladina ustálí.

Pro majitele vany není důležité celkové množství spotřebované vody (z vody, které unikne dírami, nemá žádný užitek), důležité je jen to množství vody, které se použije na zvýšení hladiny na požadovanou úroveň.

Při měření „na přítoku“ (analogie měření tepla na radiátoru) měříme množství dodané vody „V“ pomyslným vodoměrem a dosažené „užitečné množství vody“ (tj. to, které způsobilo požadovaný efekt zvýšení hladiny na potřebnou úroveň) se snažíme vypočítat z dodané vody pomocí koeficientů, které popisují množství vody, které uniklo ven otvory.

Oproti tomu analogií denostupňové metody je přímé určení objemu „užitečně spotřebované vody“ změřením výšky hladiny vody „h“ a vynásobením této výšky plochou vany „S“.Jak je zřejmé ze základního principu, deno-stupňová metoda je zaměřena na výsledek procesu vytápění, tj. na úroveň dosaženého komfortu. V českých tržních podmínkách, kde byty se pořizují či pronajímají za ceny odvozené od velikosti podlahové plochy (bez ohledu na tepelné ztráty) je naprosto logické a spravedlivé, aby stejně velké místnosti, u kterých se vytápěním dosáhlo stejné teploty, měly i stejný podíl na nákladech na vytápění. Toto denostupňová metoda skutečně již z principu garantuje.

Pokud jsou správně nastaveny koeficienty, přibližuje se tomuto výsledku i metoda měření na radiátorech. Zde se však objevuje několik problémů, se kterými se metoda měření na radiátorech musí vyrovnat:

1. Přesnost měření tepelného rozdílu – měření přiloženým teplotním čidlem k povrchu radiátoru není příliš přesné, radiátory mají různě zakřivené povrchy opatřené různou tloušťkou nátěrů, takže skutečný koeficient přenosu tepla mezi čidlem a radiátorem není vždy stejný. Navíc radiátor nemá stejnou teplotu na celém povrchu a měření probíhá pouze na jednom bodě;

2. Přesnost výpočtu vyzářeného tepla – vyzařovací výkony radiátorů jsou měřeny v laboratorních podmínkách, zatímco v reálu jsou radiátory často stíněny nábytkem. Výrobce sice udává několik výkonových koeficientů pro určitý rozsah teplot., v reálném výpočtu se však běžně používá pouze jeden z nich;

3. Přesnost popsání tepelných ztrát bytu polohovými koeficienty – správně by se měly rozdíly v teplotních ztrátách místností měřit, nebo počítat pro každou místnost podle stavební dokumentace. Ve skutečnosti se koeficienty z důvodu vysokých nákladů na měření nebo výpočty spíše odhadují kvalifikovaným odhadem, který nemusí být dostatečně přesný;

4. Nezohlednění prostupů tepla mezi byty – metoda měření na radiátorech již z principu nedokáže prostupy tepla mezi sousedními byty nijak postihnout. Majitele bytů s vyšší vnitřní teplotou tak systematicky za své peníze vytápí sousedy, kterým stačí v bytě nižší teplota.

Výše popsané problémy mohou být příčinou nadměrné nepřesnosti při určení podílu bytu na nákladech. Aby nespravedlnost, která vznikne v důsledku takové nepřesnosti, měla nějaké sociálně přijatelné hranice, zavádí Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 372 372/2001 Sb. pojmy „přípustné rozdíly“ a „korekce“:

(4) Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 40 % oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede vlastník úpravu výpočtové metody uvedené v odstavci 3.“

Jinými slovy řečeno, výše zmíněný rozdíl ± 40% je již natolik do očí bijící a nereálný, že je majitel domu ze zákona povinen nastavení výpočtů zrevidovat tak, aby se tento rozdíl dostal pod uvedenou hranici. Samozřejmě, správné by bylo zjistit, proč vznikl standardním výpočtem rozdíl, který není reálně možný, chyby v nastavení opravit a vyúčtování přepočítat Ve většině případů se však pouze zavede pro daný byt „korekční koeficient“, kterým se výpočet „poopraví“ tak, aby to vyšlo na požadovanou hranici.

Povinnost hlídat přípustné rozdíly a provádět korekce je samozřejmě platná i pro denostupňovou metodu, u této metody však k takovým rozdílům prakticky nikdy nedochází.

Realizace denostupňové metody
Realizace denostupňové metody je opro-ti zavedení měření na radiátorech velmi jednoduchá. Do každé obytné místnosti se umístí jedno teploměrné čidlo a instaluje se jedno čidlo pro měření vnější teploty. V dnešní době se již téměř výhradně používají bezdrátová čidla s vnitřní baterií na mnoho let provozu. Jedno čidlo se umístí na dům zvenčí a jedno na otopnou soustavu (pro registraci topných dnů). Do systému se zavedou pouze plochy místností a případně jejich výšky (pokud jsou v domě rozdílné výšky místností). Není potřeba zjišťovat veli-kosti a typy radiátorů, ani stanovovat žádné koeficienty. Jelikož musí každá denostupňová metoda sbírat data o teplotách relativně často (několikrát za hodinu), denostupňové systémy jsou typu „on-line“. Takže kromě ročního vyúčtování poskytují denostupňové systémy spoustu užitečných dat i v průběhu roku.

A jaké jsou reakce uživatelů bytů na vyúčtování denostupňovou metodou? Pokud předtím v domě používali správně nastavený systém měření na radiátorech, výsledky jsou podobné jako předtím. Výjimkou jsou uživatelé bytů, kteří využívali toho, že měření na radiátorech nezohledňuje prostupy tepla mezi byty a nechali se vytápět od sousedů. Pokud byl však předešlý systém měření na radiátorech nastaven poněkud „odpasu“, jistá část uživatelů si přechod na denostupně pochvaluje, jiná zas naopak...Více jsou samozřejmě slyšet ti druzí.

Česká společnost SOFTLINK, s.r.o. realizuje vlastní vývoj radiových a komunikačních technologií od roku 1993. V posledních 5 letech se orientuje na vývoj radiových modulů pro dálkové odečty měřidel vody, plynu, elektřiny a tepla. SOFTLINK vyvíjí softwarové aplikace, které poskytují uživatelům automatické zpracování a vyhodnocování dat, on-line odečítaných z různých měřidel energií a vody. Naše technologie využívají zákazníci z řad SVJ, bytových družstev, administrativní budovy ve státní správě a samosprávě, správci obchodních center a logistických parků. Všechny námi vyvíjené systémy pracují na principu on-line komunikace v reálném čase.

Mediální partner


Aktuální vydání 

"Praktického rádce pro SVJ"