Sponzorovaný odkaz

Maddeo CZ s.r.o - přesné vodoměry a měřiče tepla pro spravedlivé přerozdělení spotřeby
www.maddeo.cz, info@maddeo.cz, zadání poptávky pro nabídku zdarma
linka zdarma 800 778 778, montáže pro celé ČR vlastními montážníky.

Elektronické rozúčtování tepla

Zpracoval: Miroslav Svěrák, AllTech, 22.7.2015

Povinná instalace elektronického rozúčtování tepla - opravdu spravedlivé a účelné řešení?

Skutečně je možné očekávat úsporu tepla po instalaci indikátorů?

Od 1. 1. 2015 má každý vlastník nemovitosti s byty povinnost instalovat a pro vyúčtování tepla použít jeden ze tří legislativou schválených„systémů“ pro zjišťování dat, použitelných pro rozúčtování mezi jednotlivé byty.

Hlavním cílem je dosažení vyšší objektivní spravedlnosti při rozúčtování tepla. Jako vedlejší záměr, lze tušit snahu o zvýšení pocitu odpovědnosti každého uživatele bytu za množství skutečně spotřebovaného tepla. Otázkou však je, zda těchto cílů je možné v praxi dosáhnout, nebo se jim alespoň přiblížit, a jestli k tomu právě takto formulovaná zákonná povinnost může přispět. Pokud ne, pak je smysl takového direktivního opatření opravdu velmi diskutabilní. Zkusme se nad tím společně zamyslet …

Polemika odpůrců:„Další nařízení, které stojí peníze, žádné teplo neušetří a spravedlnost do rozúčtování nepřinese. A nikdo nás nemůže nutit, abychom šetřili energií proti své vůli (a platili tak méně za teplo).“

Orientační zamyšlení nad cenou:
Cena bývá různá i podle typu a funkce. Některé E-ITN umožňují odečet bez vstupu do bytu, jiné jen manuální odečet s nutným vstupem do bytu, jiné podporují on-line odečet. Kdo má tři radiátory, ten bude platit (při ceně 500,- až 700,- Kč/radiátor) cca od 1.500,- do 2.100,- Kč za E-ITN a montáž. Za rozúčtování platíme již nyní, ale tyto náklady se mohou zvýšit až o několik desetikorun na byt ročně! Náklady tohoto nařízení na deset let provozu, tak mohou na byt se třemi radiátory vystoupat na cca 2.300,- až 4.100,- Kč! To je na byt 410,- Kč za rok, nebo 1,13 Kč každý den. Je to málo nebo hodně? Nejprve je třeba se dopátrat, co aplikace zákona v praxi přinese.

Mohou indikátory ušetřit za teplo?
Indikátory nejsou vybavené žádnou takovou funkcí, za teplo nám indikátor jako takový neušetří ani korunu! Přináší však cennou informaci o přímé závislosti spotřeby tepla, na míře odpovědného chování uživatele. Vyhodnocením této informace vzniká prostor pro úspory nepřímé, ale podstatné. Spotřebu tepla tedy ovlivní především uživatel bytu svým chováním. Spotřebu ovlivní také vlastník nemovitosti (SVJ, bytové družstvo apod.) zajistí-li, aby topný systém správně fungoval. A to zdaleka není běžné – mnoho topných soustav vykazuje v tomto ohledu vážné nedostatky. Uživatel bytu totiž může ovlivnit spotřebu, pouze když má možnost příjem tepla z topné soustavy do bytu ovlivnit svým zásahem. Nejefektivněji se chovají systémy automatické, u kterých je manuální zásah uživatelem činěn pouze pro drobnou korekci teploty v bytě. Typicky se jedná o hydraulicky precizně seřízené topné soustavy, vybavené termostatickými hlavicemi. Indikátory jsou v tomto ohledu velmi účinným nástrojem – konfrontují uživatele s osobní odpovědností za spotřebu tepla. Proto nelze doporučit odpařovací indikátory, ale raději E-ITN s displejem, které jednoduchým způsobem poskytnou představu o spotřebě tepla i méně technicky zdatným uživatelům uživatelům. Přesnost určení míry odparu ze dvou rysek je diskutabilní i pro odborníka, natož pro laika. A také možnost porovnání náměrů dvou odpařovacích ITN bývá obtížná. Není snazší porovnat dvě čísla na displeji elektronickéhoindikátoru? Z pohledu úspory tepla jsou tedy výhodnější indikátory elektronické - E-ITN, a opravdu je možné jejich instalací významně podpořit úsporu tepla – pokud uživatel sám chce a pokud topná soustava správně funguje.

Spravedlivé rozúčtování tepla v bytových domech?
Z principu je výraz „spravedlivé“ problematický, většina uživatelů či vlastníků bytů chápe spravedlnost značně podjatým způsobem. Nelze to nikomu vyčítat – každý obhajuje svá práva a své zájmy. Je však třeba nalézt přijatelný kompromis a určit obecně platné mantinely, aby se s provedením a „spravedlností“ rozúčtování ztotožnilo co nejvíce lidí. Žádné řešení asi nebude akceptovatelné vždy, pro všechny a bez výhrad, ale i o tom je obchod. A o obchod jde v daném případě především, protože zde mluvíme o účtování spotřebovaného tepla, tedy o jeho prodeji koncovému spotřebiteli! Rozúčtování pomocí E-ITN skýtá vysokou míru oné spravedlnosti v rozúčtování tepla, pro panelové domy asi tu nejvyšší dosažitelnou za přijatelné peníze. To ale platí, pokud se dodrží další aspekty, onu spravedlnost ovlivňující – byť zdánlivě s rozúčtováním nesouvisí. Špatnou zprávou je, že u mnoha topných soustav (domů) právě tyto aspekty dodržené nejsou. Tím pak je smysl této relativně přesné metody zcela zbytečně znehodnocen. Proč tomu tak je a co s tím? Jak vytěžit z instalace E-ITN při jejich relativně nízké pořizovací ceně maximální efekt nejenom z pohledu spravedlivého rozúčtování, ale také z pohledu úspory spotřebovaného tepla?
Zde v článku není dostatečný prostor pro podrobné vysvětlení. Uvedu jen krátký výpis základních faktů a logický závěr. Více se dozvíte v nekrácené verzi článku na www.topimechytre.cz, kde jsem pro vás také připravil dvě jednoduché rady, jak přestat kupovat teplo, které ve skutečnosti nespotřebujete.

Metody spravedlivé a spravedlivější, ale…!
Vyhláška 372/2014 připouští tři metody měření, resp. indikace tepla. Jedním je přímé měření (kalorimetrický princip s použitím stanovených měřidel spotřeby tepla). Tato metoda je pouze pro objekty, v nichž jsou všechny byty vybavené samostatným přívodem tepla – většinou moderní novostavby. Je to malé procento domů, zde jí nebudu řešit podrobněji. Pro většinu domů je třeba vybrat mezi principem indikace tepla předaného radiátorem anebo tzv. „Gradenovou (denostupňovou) metodou“, kde se měří teplotními čidly teplota prostoru pod stropem místností v bytech bez jakékoliv vazby na to, zda se do bytu teplo dostane radiátorem, nebo jinak. Tato metoda skýtá pro některé zákazníky efekt jakési vyšší „spravedlnosti“, neboť celkem uspokojivě řeší problém s přílišnými „šetřílky“, kteří se systematicky nechávají vytápět neměřenými stoupačkami a také od souseda - přestupem tepla přes společnou zeď. Sami při tom často mají uzavřené radiátorové ventily v domnění, že tak výrazně ušetří. Sousedé tak platí i pro zátop u těchto „šetřílků“. U „Gradenové metody“ však není posuzováno teplo přijaté radiátorem, ale je vyhodnocena teplota v jednotlivých místnostech se zohledněním teploty venkovní. „Šetřílci“ tedy mají menší šanci šetřit na úkor ostatních sousedů, protože teplotní čidla zaregistrují i teplo získané prostupem od souseda. „Gradenová metoda“ ale má také nevýhody – více o nich v nezkrácené verzi textu. Pokud se smíříte s možným nižším vlivem na úsporu energie u této metody než u ostatních zmíněných a pokud je Vaším cílem především rozúčtovat teplo a omezit rozdíly mezi spotřebami v bytech, pak je tato metoda použitelná. Vždy však platí, že pokud topná soustava není dobře hydraulicky seřízená, pak nemůžete očekávat vliv rozúčtovací metody na úsporu tepla, a navíc tím přicházíte o možnost ovlivnit příjem energie do svého bytu. A samotné termostatické hlavice problém s nastavením soustavy nevyřeší.

Nejpoužívanější metodou je indikace na jednotlivých radiátorech. „E-ITN“ - moderní elektronické indikátory s displejem porovnávají teplotu povrchu radiátoru s teplotou prostoru v místnosti a průběh sčítají v čase. V tomto případě se jedná o indikaci tepla předaného výhradně radiátorem. Měří-li se na radiátorech, může být vliv na spotřebu tepla výrazně větší než u metody Gradenové. I zde však je důležité správné vyregulování topné soustavy. Pokud nebude seřízena správně, pak i spravedlnost rozúčtování může trochu „pokulhávat“. Jak je to možné? Když je soustava seřízena podle hydronického výpočtu, pak každým tělesem protéká maximálně jen takové množství vody, které odpovídá skutečně vypočítané tepelné ztrátě místnosti. Tedy průtoky korespondují s velikostí místnosti a s velikostí radiátoru. A právě z toho vychází předpoklad, že rozúčtování bude„spravedlivé“,pokud se odehraje podle platného zákona – tedy z obecného předpokladu, že topná soustava funguje a je seřízena správně. Ale pokud není seřízená, pak některými radiátory proudí vody více a některými zase méně. Tím pádem se v radiátorech voda jinak (rychleji či pomaleji) ochlazuje – což má vliv na indikátory měřenou teplotu povrchu radiátoru v místě, kde jsou nainstalované (lhostejno při tom, zda jsou umístěné na radiátoru nebo na zpětném potrubí, resp. v případě umístění na zpětném potrubí mohou být disproporce ještě výraznější). Další aspekty vazeb rozúčtování a hydronického seřízení soustavy, i na příkladech, viz. nezkrácená verze článku.

Závěrem:
Opravdu nelze nikoho nutit k úsporám energie a menším platbám za teplo, proti jeho vůli. Nicméně je vhodné zajistit, aby každý, kdo chce uspořit za teplo, měl reálnou možnost toho dosáhnout. Při tom je nezbytné zajistit maximální, technicky podloženou, akceptovatelnost použitého rozúčtování tepla. Obou předpokladů je možné docílit výběrem vhodné metody indikace tepla, za předpokladu, že topná soustava je správně seřízená. Návratnost zpravidla bývá v řádu jednotek let, tedy výrazně rychlejší, než např. při zateplení domu.

Mediální partner


Aktuální vydání 

"Praktického rádce pro SVJ"