Sponzorovaný odkaz

Maddeo CZ s.r.o - přesné vodoměry a měřiče tepla pro spravedlivé přerozdělení spotřeby
www.maddeo.cz, info@maddeo.cz, zadání poptávky pro nabídku zdarma
linka zdarma 800 778 778, montáže pro celé ČR vlastními montážníky.

Voda - nejen legislativa

Zpracoval: doc.Dr.Ing. Zdeněk Pospíchal, QZP, s.r.o., Brno (qzp@qzp.cz) , POSPÍCHAL,Z.:vlastní práce autora 1988 – 2013

Legislativa kolem vody v budovách...

Máme za  sebou devět let platnosti Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR – číslo 252/2004 Sb., která platí od  1.května 2004. Tato vyhláška – a  několik norem – vlastně dávají jasné mantinely k „cévnímu systému“ v  budovách.

Tato vyhláška stanovuje hygienické limity mikrobiologických, biologických, fyzikálních, chemických a  organoleptických ukazatelů jakosti jak pitné vody, tak „teplé vody dodávané potrubím užitkové vody nebo vnitřním vodovodem, které jsou konstrukčně propojeny směšovací baterií s  vodovodním potrubím pitné vody...“ Definice snad pro někoho výstižná. Protože v  souvislosti s  naplňováním požadavků této vyhlášky jsme museli leccos v  chování a jednání změnit a přitom stále nacházíme nejasnosti v  chápání…, asi nezbude nic jiného, než si Vyhlášku Ministerstva zdravotnictví 252/2004 Sb., vzít k ruce.... a ponořit se do problému. To je jeden úhel pohledu a sledování, ale jde také o technický přístup: ČSN EN 755409 k vnitřnímu vodovodu mj. uvádí, že životnost celého vnitřního vodovodu má být 50 let (!!!) a co do kvality vody vůbec pak EN 806 například požaduje, aby se v systému vnitřního vodovodu objektu voda vyměnila jednou za 7 dnů… I na tyto normy je třeba se detailně podívat – jde třeba o požadované činnosti po dokončení vnitřního vodovodu, atd. Také bude – pro budoucnost – důležitá připravenost na mimořádné, havarijní situace (objekt bez přívodu vody bude funkční tak dva dny…) a  také záznamy o  prováděných činnostech a  opatřeních – i  odtud vyplývá zodpovědnost…

Na  první pohled je zde hned poměrně zásadní změna: z označení teplé vody vypadlo „užitková“ a  je tedy již devět let nevhodné používání označení „TUV“. Lze doporučit: označení nové, které se nám nebude plést ani v  rámci EU: pro teplou vodu PWH (Potable Water Hot), pro cirkulaci předřadit C a u studené pitné vody by bylo také vhodné změnit označení, pro jednotnost PWC, kde koncové C vyjadřuje COLD. Budeme si muset změny tohoto typu zažít... Zkratka „TV“ může navádět na televizi – pokusme se to vše tedy vzít na vědomí…

Aby to vše nebylo tak jednoduché, tak Vyhláška 252/2004 Sb. rozeznává dva druhy teplé vody, a to jednak připravovanou z vody pitné a  druhou, která je připravovaná – vyráběná – z  individuálního zdroje pro účely osobní hygieny zaměstnanců – ta je co se týká sledovaných parametrů více po  hledáčkem. Budeme si ale v  tomto příspěvku všímat teplé vody, vyráběné z  pitné vody. Pro ni, z  hlediska výše uvedené citace, jsou uvedeny hygienické limity mikrobiologických, biologických, fyzikálních, chemických a  organoleptických ukazatelů jakosti v  příloze 2 k této vyhlášce.

Pro bytové objekty je samozřejmě vše pro prevenci využitelné…, ale přece jen je zde dosti rozdílná situace: dle našich zkušeností je spotřeba teplé vody „pravidelnější“, avšak zůstávají zde odběrová místa která jsou dlouhodobě ( tím lze označit dobu 14 dnů a více) bez odběru vody. Pak jsou také rozpory co do  provozovatele – teplou vodu vyrábí jiný subjekt, který ke  všemu ještě odebírá teplo třeba od centrálního zdroje ve městě. A luštit hádanku, kdo za  co odpovídá? Předem vůbec ne a v případě problémů samozřejmě to také nedopadne dobře. Může nastat stav – také známe – kdy jeden obyvatel domu jde na transplantaci, teplá voda vykazuje mikrobiální kolonizaci a pak státní zdravotní dozor se to snaží řešit …, a tehdy se ty problémy ukáží naplno. Je lepší být připraven i na takové situace, mít na  výrobu a  distribuci teplé vody a vody v objektu vůbec PROVOZNÍ ŘÁD. A pak je jasně dána i odpovědnost…

Provozovatel, výrobce, který připravuje, vyrábí (= tedy ohřívá, a  třeba je to studená pitná voda, která přichází do objektu – část jde na  ohřev, část na  přímou spotřebu…) teplou vodu samozřejmě musí mít zájem na tom, aby uvedené hygienické limity plnil, dodržoval, zabezpečoval. Brání mu v  tom něco? Nebrání, je to dáno jeho snahou, ale přece jen: je kontrolován, je sledován: Státní zdravotní dozor, tedy hygienická služba. Je možno konstatovat, že za  posledních 9 let začaly být systémy výroby a distribuce teplé vody daleko intenzivněji sledovány, je hygienickou službou odebírána řada vzorků přímo v terénu, ať již jde o pokoje v hotelu, sprchy v plaveckém areálu nebo nemocniční pokoje. Poté obdrží provozovatel – výrobce – protokol a v případě překročení uváděných limitů i  požadavek na  takové zabezpečení kvality teplé vody, aby požadované limity byly dodržovány. A  zde začíná stav, který musíme přiblížit, a  to zejména z  hlediska zabezpečení mikrobiologických ukazatelů, tedy z pohledu technického, kdy je třeba jak odstranit nevyhovující stavy, tak je třeba samozřejmě řešit prevenci.

Jestliže je v rozsáhlém distribučním systému teplé vody včetně jejího ohřevu (sjednotíme si název na  TECHNICKÝ VODNÍ OBSLUŽNÝ SYSTÉM, ve  zkratce TVOS) odebrán jeden vzorek na mikrobiologické vyšetření, nemůže se technik, který má zjištěnou „závadu“ odstranit, ničeho chytnout. Jestliže provede všechno možné (v  našich podmínkách obvykle metodou zkoušek a  omylů), tak přece jen nemůže mít jistotu, že vše bude po  tomto zásahu v  pořádku. Je třeba tedy jednoznačně stanovit a  z  hlediska technického zabezpečení požadovat či provést vlastními silami poněkud širší šetření. Musí nám jít o  zjištění skutečné mikrobiologické kvality dodávané teplé vody a rozumný počet vzorků, odebraných v  celém TVOS, a  to již na  doložení prevenční snahy a  nečekat na  státní zdravotní dozor…. V  tabulce dle našich zkušeností navrhujeme počty a druhy monitorovaných míst, současně je třeba se také pozastavit nad otázkou: Jak často monitorovat? I na tuto otázku se budeme snažit najít odpověď....

TVOS chápeme jako souhrn materiálových prvků v daném objektu, podřízených společnému cíli, tedy službě v koncových bodech. Současně bychom za tímto „souhrnem“ vidět i odpovědnost – projektanta, realizační fi rmy, provozovatele…

Můžeme se setkat se značnou šíří materiálových specifi kací, stále však půjde o systém jako takový (příkladem může být použitý materiál na potrubí – může to být měď, plast, pozinkované potrubí nebo nerez, různá čerpadla, zařizovací předměty na  obslužných koncích…). Mohou zde být kritická místa, daná jak nevhodnou specifi kací materiálovou, tak i výpadkem jednoho článku řetězce procesu. Provoz TVOS je však proces, kdy jsou na sebe jednotlivé části navázány, řetězeny. Nemůžeme provoz tohoto systému brát jako statickou záležitost – je to technologický proces a dá se konstatovat,že je, i z hlediska času, srovnatelný s  chodem stroje. Absence požadovaného parametru v jedné části řetězce však ruší celý proces, řetěz je přerušen, služba ve svém důsledku, v koncovém bodě, není v  požadované kvalitě. Nejvhodněji lze TVOS přirovnat k cévnímu systému, kde krev také proudí v celém „objektu“ a musí zahrnovat všechny části. Vynechání „dodávky“ o potřebné kvalitě vyřazuje… Z  našeho technického hlediska tedy budeme zcela určitě vyžadovat monitoring u více bodů, než jen u jednoho. Monitorovací body si rozdělíme na  body základní, systémové a doplňkové. Je třeba na jejich použitelnost – nutnost pamatovat již při realizaci, instalačních pracích, aby příkladně na  potrubí ve  výměníkové stanici byly vzorkovací ventiy…

Základní monitorovací body jsou ty, které bychom nikdy neměli vynechat a tedy by minimální počet vzorků neměl být menší než 4, samozřejmě u rozsáhlých TVOS to bude, jak ukazuje zkušenost zakletá do  tabulky, více. Zastavme se u těchto čtyř odebraných vzorků – obdržíme-li výsledky z mikrobiologické laboratoře a budou-li všechny vzorky pozitivní s vyššími hodnotami (= tedy všude se něco najde....), víme od této chvíle, že máme celý TVOS zřejmě mikrobiologicky kolonizován – je zde systémová kolonizace - a  budeme moci krok po kroku přistoupit k řešení. Bude-li však vzorek teplé vody z ohřevu negativní, tedy bez nálezu, můžeme konstatovat, že „vyrábíme“ teplou vodu docela dobře a  že mikrobiologický problém je v distribuční síti (zpět nám tuto informaci přináší cirkulace – tedy PWH-C…), tedy je kolonizace lokální. Je jasné, že do trubek nevidíme, nemusíme znát materiály a nevíme, kde jsou mrtvé úseky potrubí, můžeme se však připravit na posouzení – poprvé nejlépe – odbornou fi rmou. Zda je cirkulace dostatečná, zda jsou ohřev, akumulační zásobníky a páteřové rozvody odkalovány a řada dalších nutných zjištění.

Protože – jak jsme výše uvedli – není určen nejen počet vzorků, ale ani časové údobí mezi odběry, pokusíme se i  zde najít mož- nosti. Z  hlediska provozovatele je důležité, aby měl TVOS vlastně v  pořádku kdykoliv a tedy právě jak počtem vzorků, tak i opakovanou vlastní kontrolou pracuje s  prevencí.

Jistě, měl by mít posouzení rizika (opět odborná fi rma), zde by byly veškeré požadavky jednoznačně určeny: na řídící management (třeba hotelu), na údržbáře, na dodavatelské firmy dodavatelem vody počínaje....Obecněji se dá konstatovat, že jde také o připravenost na nepředvídatelné – a také zcela jistě o určení, doložení zodpovědnosti za tyto stavy, skutečnosti.

Podívejme se do Německa, kde bylo provedeno před řadou let rozsáhlé šetření mikrobiální kolonizace. Tabulka ukazuje značné rozdíly mezi typy budov (a tedy typy a způsoby provozu TVOS). Je škoda, že takto široké a cílené šetření zatím u nás nebylo provedeno..., možná by stačila koordinace hygienické služby a souhrn výsledků dle druhu budovy, jako výše.

Závěr: Záleží jen na  provozovateli TVOS – a  tedy „výrobci teplé vody“, jak se k  problému postaví, zda se nechá opakovaně jednotlivými bodovými (snad „nástřelovými“) zjištěními připravovat o  nervy, čas a  zejména peníze za  provádění příkladně naprosto nesystémových a  zbytečných „termodesinfekcí“ (je doloženo, že každá termodesinfekce poškozuje celý systém TVOS a zkracuje jeho životnost o  0,5 – 1%...) či jiných možností desinfekce s využitím metody zkoušek a omylů. Nebo se sám připraví tak, aby provozovaný TVOS znal, měl připravenu metodiku svých postupů (zhodnocení rizika) a tedy prevenci. Pak lze uvažovat také s fi nančními úsporami, které se dostaví...

Že je problém i vyjádřitelný finančně je jisté: zkuste si třeba jen podělit spotřebu teplé vody v daném objektu (musíme uvažovat cenu jednoho kubíku teplé vody cca 250-350 Kč) za rok ve finančním vyjádření počtem distribučních míst, výtokových baterií. A zjistíte, že na jedno distribuční místo připadá průměrně hodnota proteklé teplé vody v tisícikorunách... Že se Vám to nezdá? Zkuste si to přepočítat......Pro řešení jsou třeba zkušenosti, znalosti a koordinace více subjektů – aby se dílo podařilo. V  každém TVOS by měla být prevence „základním pojmem“ …, a jako obvykle jde o  peníze…Samozřejmě se musí začít „na  papíře“, tedy v  rámci projektu (nyní se hodně provádí REKONSTRUKCE), kdy opravdu nestačí jen zopakovat stávající rozvody z nových materiálů…! Tady začíná odpovědnost – projektanta, aby „nasadil“ všechny své znalosti a nikoliv jen poslouchal co investor chce…, a projektant pak musí být u realizace atd. U  rozsáhlejších vnitřních vodovodů lze doporučit odborné posouzení a třeba dvoustupňově – jak projektu, tak realizace. Stále jde o  peníze – pro malou ukázku lze uvést, že třeba pro 50 bytů s denní spotřebou celkové vody 15 m3 – z  toho PWH 5 m3 bude v objektu vnitřní vodovod z kvalitních materiálů v hodnotě cca 750 tis. Kč, denní náklady na vodu jsou (10 x 70 + 5 x 280 Kč = 2.100 Kč. Tedy hodnota vnitřního vodovodu odpovídá nákladům na roční spotřebu celkové vody!!! A protože máme vnitřní vodovod kvalitní, tak vydrží 50 let…tedy denní náklady na realizaci vodovodu jsou méně než 50 Kč!!! Má pak smysl šetřit tak, že použijeme co nejlevnější materiál potrubí???

Pořád jde o zodpovědnost, pořád jde o peníze. A o funkčnost celého objektu…!

Mediální partner


Aktuální vydání 

"Praktického rádce pro SVJ"